Role společensky odpovědného řízení lidských zdrojů a etického vedení lidi v povzbuzování zeleného chování v leteckém průmyslu

Abstract

Společensky odpovědné řízení lidských zdrojů (SRHRM) je soubor postupů řízení lidských zdrojů, které firmy používají ke kultivaci postojů a chování zaměstnanců za účelem zlepšení interních a externích iniciativ v oblasti společenské odpovědnosti firem (CSR). Stávající literatura sice zkoumala vztah mezi SRHRM a dobrovolným zeleným chováním zaměstnanců na pracovišti a rolovým zeleným chováním prostřednictvím ekologické pomoci (motivaci) ze strany vedoucího a pociťovaného závazku zaměstnance, stejně jako moderující roli etického vedení, celkově ale předchozí vědci věnovali této oblasti menší pozornost. Předkládána studie se opírá o teorii sociální výměny a teorii sociálního učení, s cílem vytvořit komplexní model pro zkoumání (1) přímých účinků SRHRM a etického vedení na dobrovolné zelené chování zaměstnanců na pracovišti a rolové zelené chování, (2) zprostředkovatelské role ekologické pomoci (motivaci) ze strany vedoucího a pociťovaného závazku zaměstnance vůči vlivu SRHRM na dobrovolné ekologické chování zaměstnanců na pracovišti a rolové zelené chování, (3) zprostředkovatelské role etického vedení na spojení mezí SRHRM, dobrovolným ekologickým chováním zaměstnance na pracovišti, a rolovým zeleným chováním, časově zpožděná data. Statistický software SPSS a SMART PLS se používá k analýze 397 odpovědí od vietnamských leteckých společností a dalších leteckých organizací. Hlavní zjištění zaprvé potvrzují přímý pozitivní vliv SRHRM, etického vedení na dobrovolné zelené chování zaměstnanců na pracovišti a rolové zelené chování. Za druhé je prokázána pozitivní zprostředkovatelská role ekologické pomoci (motivaci) ze strany vedoucího a pociťovaného závazku zaměstnance vůči vlivu SRHRM na dobrovolné zelené chování zaměstnanců na pracovišti a rolové zelené chování. Zároveň se podařilo potvrdit zprostředkovatelskou roli etického vedení ve vztahu k SRHRM a dobrovolnému zelenému chování zaměstnanců na pracovišti a rolovému zelenému chování. Jedná se o zprostředkovatelskou roli etického vedení od SRHRM až po vedení k dobrovolnému ekologickému chování zaměstnanců na pracovišti a rolovému zelenému chování prostřednictvím ekologické pomoci (motivaci) ze strany vedoucího a pociťované povinnosti zaměstnance. Přínosem této studie v teoretické oblasti je zdůrazňování, teorie sociální výměny, teorie sociálního učení, teorie cociálně kognitivní a teorie sociální identita při vysvětlování vztahu mezi SRHRM a zeleným chováním na pracovišti, se zprostředkovateli v podobě ekologické pomoci (motivaci) ze strany vedoucího, pociťované povinnosti zaměstnance a moderátory etického vedení. Kromě toho práce popisuje praktické důsledky, výzkumná omezení a směr dalšího výzkumu.