Příprava (bio)polymerních matric pro přenos látek a studium jejich uvolňování

Abstract

Práce je zaměřena na studium hydrogelových filmů připravených z oxidovaných polysacharidových síťovacích činidel a polyvinylalkoholu (PVA) se zaměřením na biomedicínské aplikace, zejména podávání léčiv. Zpočátku byla studována role matrice (PVA) zesíťované 2,3-dialdehydcelulózou (DAC) v hydrogelech navržených pro transdermální podávání biologicky aktivních sloučenin. Byly zkoumány vlastnosti hydrogelu, struktura a kinetika uvolňování léčiva. Optimalizace bylo dosaženo změnou množství zesíťovacího činidla DAC a hmotnostní průměrné molekulové hmotnosti (Mw) PVA. Nejlepších výsledků bylo dosaženo u hydrogelových filmů s použitím 0,25 % hm. DAC a PVA s Mw=130 kDa, které měly vysokou poréznost, kapacitu nanášení léčiva, mechanické vlastnosti a adhezi ke kůži u všech testovaných vzorků. Dále byly porovnány různé typy oxidovaných dialdehydových polysacharidových síťovacích činidel (DAP) na bázi celulózy, dextranu, dextrinu a kyseliny hyaluronové na vybrané PVA matrici, ze které byly vytvořeny PVA/DAPs hydrogelové filmy. Cílem bylo formulovat vztah struktura/funkce a vybrat nejlepší síťovací činidla pro danou aplikaci. Vlastnosti PVA/DAP hydrogelů byly porovnány na základě hustoty -CHO skupin, struktury síťovacích činidel, molekulové hmotnosti a velikosti nano-souborů síťovacích činidel, které se spontánně vytvořily v jejich roztocích. Všechny připravené hydrogelové filmy s různým množstvím DAC a Mw PVA síťovadla (PVA/DAC) a PVA/DAPs filmy byly analyzovány na základě mechanických, viskoelastických vlastností, porozity, bobtnání, obsahu vody, síťových parametrů a cytotoxicity. Síťovací činidla na bázi lineárních polysacharidů (celulóza, hyaluronát) fungovala spolehlivěji, zatímco přítomnost větvení by mohla být prospěšná (dextran) i škodlivá (dextrin) při nižších koncentracích síťovacích činidel.