Problematika změn distribuce tlaku nohy na stélku obuvi skupiny obézních dětí

Abstract

Nadváha a obezita představují vážný zdravotní problém a její prevalence celosvětově stoupá. Obezita významně zvyšuje riziko výskytu mnoha onemocnění, zejména hypertenze, dýchacích problémů, diabetu II. typu, bolestí nohou a osteoartrózy. Poslední dvě jmenovaná onemocnění mohou být způsobena přetížením dolních končetin a nohou. Přestože je noha důležitou částí kostry, která nese významné zatížení při stání i chůzi, existuje jen málo studií, které se zabývají zatížením nohou obézních osob. Cílem této studie je zodpovědět některé klíčové otázky týkající se efektu nadváhy nebo obezity na strukturu a funkci nohy, a také sledování změn distribuce sil působících na stélku obuvi během redukování hmotnosti obézních dětí. Studie byla prováděna ve dvou lázeňských zařízeních, kde jsou léčeny děti s diagnózou obezita. Celkem u 110 obézních dětí byly snímány dynamické plantární tlaky mezi nohou a stélkou obuvi, a to na počátku redukčního kurzu i po jeho skončení. Maximální tlak byl stanovován v šesti částech kontaktní plochy měřící stélky. Mimo to byl evidován věk, hmotnost, výška a BMI. Z naměřených hodnot byla sestavena matice korelačních koeficientů, která umožnila rozsáhlou krokovou analýzu faktorů. Ty potvrdily, že průměrné změny hmotnosti (zhubnutí) nad 5 kg se projeví i ve změnách hodnot tlaku nohou na stélku. Ve všech sledovaných částech kontaktní plochy došlo ke snížení maximálních tlaků. V této studii byly také porovnávány zjištěné maximální tlaky u 20 obézních čtrnáctiletých dětí se skupinou 21 dětí stejného věku s normální hmotností. Po porovnání stanovených maximálních tlaků bylo zjištěno, že obézní děti generují vyšší maximální tlaky ve všech sledovaných oblastech kontaktní plochy oproti dětem s normální hmotností. Dětská obezita (zvláště u dětí s vyššími hodnotami BMI) signifikantně zvyšuje míru zatěžování nohou, ale po redukci hmotnosti je dětská noha schopna své funkční hodnoty obnovit.