Vztah mezi změnami sazeb daně z příjmů a motivace pracovat

Abstract

Daně souvisí se mzdami dvěma způsoby. Za prvé, daně přímo snižují konečnou výši platu, což je přímý ekonomický dopad, který je v ekonomické literatuře uveden jako důchodový a substituční efekt. Druhým je psychologický efekt. Výše daní může zvýšit nebo snížit motivaci pracovat. V této práci jsou vypracovány behaviorální teorie, které ukazují, jak se pracující chovají při změně daňové sazby při různých stupních výše platu. Jedna teorie předpokládá, že pracující musí mít pro přežití minimální příjem. Změna v daňové sazbě mění minimální počet hodin práce potřebný pro přežití či pro zachování životní úrovně. Druhá teorie předpokládá, že užitek z volného času není konstantní, ale je rostoucí funkcí příjmu. Toto je díky větší příležitosti pro volnočasové aktivity dostupných při vyšší úrovni příjmu. Za účelem prokázání těchto teorií jsou zvažovány změny počtu odpracovaných hodin ke změnám daňových sazeb z příjmu z pracovního poměru. V zemích s nízkými platy při zvyšování daňových sazeb z příjmu roste motivace pracovat, protože pracující musí pracovat více pro dosažení minimálního příjmu. V zemích s vysokými mzdami při zvyšování daňové sazby motivace k práci klesá, protože pracující mají vyšší preference týkající se volnočasových aktivit. Teorie jsou testovány použitím průřezu časových řad dat zahrnujících 15 zemí v průběhu 50 let. Zjištění naznačují, že změny úrovně mezd a preferencí pro volný čas/práci mohou představovat rozdíly mezi odpracovanými hodinami v reakci na změny daňových sazeb.