Možnosti stanovení atrazinu v povrchových vodách

Abstract

Atrazin je syntetický herbicid, který byl na trh uveden v roce 1950. I přes to, že v zemích Evropské unie je jeho používání od 1. srpna 2005 zakázáno, je stále možné nacházet jeho stopové koncentrace v přírodě. Je proto nutné věnovat náležitou pozornost výběru metod, kterými se atrazin stanovuje. Aplikované postupy pro stanovení atrazinu se zpravidla provádějí ve třech základních kro-cích: izolace analytu z matrice, čištění vzorku a vlastní identifikace a kvantifikace. Protože se v analyzovaných vzorcích stanovují stopová až ultrastopová množství tohoto analytu, je potřeba mít k dispozici vhodné, dostatečně citlivé a selektivní metody pro jeho identifikaci a kvantifikaci. Kontrolními laboratořemi jsou používány metody chromatografické ve spo-jení s citlivými detekčními systémy: plynová chromatografie s hmotnostně-spektrometrickým detektorem (GC/MS) nebo selektivním dusíko-fosforovým detektorem (GC/NPD); vysokoúčinná kapalinová chromatografie s hmotnostně-spektrometrickým de-tektorem (HPLC/MS). Chromatografické metody vyžadují velmi nákladná přístrojová za-řízení a časově náročné mnohastupňové čištění extraktů před vlastní analýzou, a proto se v posledních letech zvýšilo úsilí o vypracování vhodných imunochemických metod. Pro stanovení atrazinu ve vodách jsou vyvinuty imunoenzymatické soupravy, pracující na principu přímé kompetitivní ELISA (Enzyme-Linked Immunosorbent Assay), jejichž přednostmi jsou cenová dostupnost, rychlost analýzy a vysoká citlivost. Mezníkem zůstává náročná příprava imunoreagencií a občasná nedostatečná specificita protilátek. Nicméně i přes tyto nedostatky si imunochemické metody nacházejí v oblasti environmentální analýzy vedle chromatografických metod své postavení.