Vývoj vnímání smrti u pracovníků v hospicích

Abstract

Pohled na smrt a umírání se měnil v kontextu času, kultury i náboženství. V dnešní době je smrt spíše okrajovým až tabuizovaným tématem a to především v České republice. Opak můžeme nalézt v hinduistických zemích, kde se na smrt připravují prakticky od na-rození a lidé jsou s ní smířeni. Ve městě Váránasí jsou četné hospice, kam jezdí lidé z různých měst zemřít. Péče o nemocné a umírající lidi má kořeny již ve starověku, kde pod označením hospic nalézáme především příbytky pro tuláky, nemocné a staré lidi. Myšlenka moderního hospice se vyvíjela postupně a na jejím realizování se nejvíce podílely dámy Elisabeth Kubler-Ross a Ciceley Sunders. Cicely Sunders založila v Anglii první hospic, nesoucí myšlenku důstojného umírání v domáčtějším prostředí než je v nemocnici. Hospicové hnutí se postupně rozvíjelo v dalších evropských zemích. U nás je průkopnicí paní Marie Svatošová, která založila první český hospic Anežky České v Červeném Kostelci. Být pracovníkem v takovém zařízení může být pro někoho poslání, pro druhého to je ?jen? práce. Každopádně to není práce jednoduchá. Jak může působit časté setkávání se se smrtí na její vnímání? Na tuto otázku se pokusí předkládaná diplomová práce odpovědět ve své empirické části.