Rodičovské perspektivy vzhledem k používání digitálních zařízení dětmi předškolního věku

Abstract

Tato disertační práce zkoumá rodičovské perspektivy vzhledem k používání digitálních zařízení dětmi předškolního věku v českém kontextu. V době narůstající digitalizace každodenního života se rodiče stávají klíčovými zprostředkovateli digitálního prostředí, čímž zásadně ovlivňují podobu digitální socializace dítěte. Cílem práce je porozumět tomu, jak rodiče dětí předškolního věku vnímají a interpretují používání digitálních technologií svými dětmi, a to nikoli izolovaně, ale v kontextu každodenních vztahů, rozhodování a hodnot, které jsou v rodinách přítomné. Teoretické ukotvení práce vychází z bioekologického modelu vývoje dítěte (Bronfenbrenner, 2005), konceptů rodičovské mediace (Livingstone & Helsper, 2008), dětství v digitální době a kulturní internalizace technologií. Práce chápe digitální výchovu jako součást mediální výchovy se zaměřením na každodenní používání digitálních zařízení (zejména tabletů, smartphonů a online audiovizuálního obsahu) v rodině. Akcentuje vliv rodičovských hodnot, životních zkušeností, genderových očekávání a míry institucionální opory na utváření digitálního prostředí dítěte. Empirická část využívá kvalitativní výzkumný design a situační analýzu podle Clarkeové (2005), která umožňuje propojit individuální zkušenosti s širšími diskurzivními a strukturálními rámci. Data byla získána prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů s 18 rodiči dětí předškolního věku, doplněných o zúčastněné pozorování a výzkumný deník. Analýza probíhala tvorbou relačních map, z nichž byly identifikovány působící mechanismy, které umožňují podrobně analyzovat způsoby rodičovské mediace. Výsledky ukazují, že rodiče často oscilují mezi ochranitelskými postoji a pragmatickou adaptací na digitální realitu. Typická je genderová asymetrie zátěže, absence institucionální podpory i tendence k intuitivnímu rozhodování bez jasného rámce pravidel. Práce přináší konkrétní doporučení pro pedagogickou a poradenskou praxi, zejména v oblasti posilování rodičovských kompetencí, prevence nerovnoměrného zatížení v rámci rodiny a vytváření podpůrných mezosystémových vazeb, například skrze mateřské školy, a zároveň zdůrazňuje potřebu makrosystémových opatření, například systémové podpory rodičů prostřednictvím vzdělávací politiky, cílených veřejných kampaní či legislativních rámců. Dále ukazuje na potřebu kultivace odborného i laického diskurzu o digitalizaci dětství v českém prostředí. Metodologickým přínosem je inovativní aplikace situační analýzy, která umožňuje detailní porozumění každodenním rozhodovacím procesům v rodinách i širšímu kontextu strukturálních podmínek digitální výchovy.