Jeden autor, různé filmy aneb Dokumentární film nikoliv jako záznam reality, nýbrž jako její proměna

Abstract

Reflexe filmové tvorby Jana Gogoly ml., uváděné v Česku i v zahraničí, a jeho pedagogického působení jako prolínání kinematografických a sociálních fenoménů, metod, tematických souvislostí a žánrů: hraný portrét „Panenka proti zbytku světa“, performance „České Velenice evropské“, meditace „Mám ráda nudný život“ a přírodovědný film o člověku „František svého druhu.“ Gogola zde promýšlí kontext svého východiska, aby film vypadal jako to, o čem je. Jedná se o princip chameleonství, kdy se podoba autorského přístupu proměňuje podle charakteru toho, k čemu se vztahuje. Realita není objektivní entitou, nýbrž matérií, kterou ovlivňujeme svým vnímáním. Z tohoto důvodu Gogola problematizuje zavedený výraz dokumentární film, jenž se podle něho stal falzifikujícím synonymem pro záznam skutečnosti. Práce představuje rovněž roli osobností, a jejich způsob myšlení, které Gogolu ovlivnily a také teoretické a praktické souvislosti jeho téměř dvacetileté vysokoškolské pedagogické činnosti. Závěr textu tvoří kapitola o Gogolově záměru zviditelňovat neviditelné, demonstrované na příkladu jeho rozpracovaného snímku „Věčný Jožo“.