Firma Baťa a. s. jako tvůrce pracovních a sociálních standardů

Abstract

Výrobní a motivační systém, který vedení firmy a zejména její „šéfové“ navrhli, nenacházel ve své době mnoho příležitostí ke srovnání. Dělník, končící směnu v podniku se i po své pracovní době pohyboval v prostředí, které bylo ve vlastnictví firmy. V létech největší prosperity „průměrný“ zaměstnanec bydlel v domu ve vlastnictví firmy, nakupoval v obchodech ve vlastnictví firmy, bavil se v podnicích, které náležely firmě a dokonce jeho dovolená byla plánována v rámci pracovního kolektivu. S tímto souvisí i pojem „Baťovec“ jako jakýsi dokonalý produkt tohoto prostředí se vzornými vlastnostmi jak pracovními, tak společenskými. Tomáš Baťa a jeho mladší bratr Jan Antonín nebyli pouze podnikatelé, ale velmi schopní sociální inženýři, ovládající životy obyvatel města.

The interwar period in the history of Bata’s enterprise still provides with a number of subjects for more thorough historiographic research. Even at the end of his shift, the worker was made to operate in the environment which made part of the company’s property. In the heyday of Baťa’s company, the „average“ worker was housed in a facility in corporate ownership, shopped in the shops which made part of the company’s property, enjoyed his spare time in the establishments which belonged to the firm, even the holidays were often projected bearing the working collective in mind. As a result, „Baťa’s man“ came into being as a perfect product of this conditions, possessing exemplary work ethic and social skills. Tomáš Baťa along with his brother Jan Antonín were not only admirable entrepreneurs but also competent social engineers that governed the life of the urban inhabitants.